MORO reflex - úzkost "bez příčiny"

Příznaků souvisejících s Morovým reflexem by vydalo na knihu. Tak aspoň ještě pár příkladů. Především jsou to úzkostné stavy, často velmi silné, u kterých není zjevný žádný racionální důvod. Mohou být tak intenzívní, že člověk má doslova pocit ohrožení – jenom neví z čeho vlastně. "Moro" dokáže vyvolat velmi nepříjemný stav, kdy má člověk pocit, že se dusí nebo že se o něj pokouší infarkt; ve skutečnosti to tak není, ale ten pocit může být tak autentický, že je k "pacientovi" přivolán lékař – který posléze nezjistí žádnou fyzickou poruchu a pacient dostane nálepku "blázen, hysterka"… Tyto stavy bývají častější spíš u dospělých, jako důsledek trvalého stresu a přetěžování celého organismu i psychiky působením Morova reflexu. U dětí bývají příznaky "Mora" prvoplánovější, čitelnější – jsou to poruchy rovnováhy, zrakového i sluchového vnímání; efekt "vazby na podnět" kdy je pozornost neustále přitahována úplně vším, co se kolem dítěte šustne – proto třeba děti, které se doma dokážou jakžtakž soustředit na vypracování úlohy, jsou ve škole nepozorné a neudrží myšlenku - no bodejť by mohly, když okolo je taková spousta podnětů: spolužáci, učitelka přecházející po třídě, spousta barev, obrázků a věcí a všudypřítomný hluk. Podnětem ke spuštění úlekové "Moro" reakce může být prakticky jakýkoli smyslový či vestibulární podnět, který si postižený často ani nemusí uvědomit – a tím pádem si ani neumí vysvětlit, co se s ním děje, což může být velmi vystrašující. Nezřídka takový člověk trpí děsivými sny, nočními můrami. Může ho kdykoli a kdekoli zcela nečekaně přepadnout fyzická nevolnost; často se cítí velmi unavený a okolí ho považuje za lenocha či hypochondra. Protože je Morův reflex spojený s úzkostnými stavy a chronickým strachem, tak takové dítě či dospělý má velmi silnou potřebu zajistit si bezpečí, což se projevuje tím, že musí mít všechno pod kontrolou – překvapení pro něj nejsou zdrojem radosti, ale strachu, proto potřebuje mít všechno dopředu naplánované, být obeznámen se vším, co by mohlo nastat, aby se na to připravil. A nedej bože, aby nastala nějaká odchylka od plánu nebo toho, na co je zvyklý. V tom případě následuje panika, vztek, pláč, hysterická scéna – prostě obranná reakce, kterou ale okolí těžko chápe. Velmi častá je přehnaná vybíravost v jídle a neochota až vyslovený odpor vyzkoušet jiný pokrm, než na jaký je zvyklý. Někdy se vyskytuje nechuť chodit ven, zejména když silně svítí slunce – pak takový člověk zůstává nejraději doma nebo aspoň musí mít vždy tmavé brýle. Děti, které mají aktivní Morův reflex se často rády schovávají do různých skrýší a uvítají, když si mohou ve škole nebo školce zalézt do nějakého koutku, kde aspoň na chvíli uniknou tomu hlukovému a vizuálnímu (či jakémukoli smyslovému) přetížení.