Moro reflex - "bojuj nebo uteč!"

O neuromotorické nezralosti: tentokrát téma Morův reflex
Morův reflex (někdy také nazývaný Moroův či Moro reflex) je jeden z vývojově nejstarších primitivních reflexů, který sehrává velmi významnou úlohu při neuromotorické nezralosti. Normální období, kdy MÁ BÝT aktivní je cca od 9 až 12 týdnů před narozením až po 4. měsíc po narození. Pak je inhibován a vystřídán dalšími reflexy, které mají splnit svoji úlohu ve vývoji dítěte. Jeho úlohou je především zajistit přežití v období, kdy je dítě nejzranitelnější; zabezpečuje například "první nádech života", pokud se ihned po narození nespustí automaticky dýchání. Je spouštěčem obranné reakce "bojuj – uteč", tj. jakmile se dítě dostane do stavu nedostatkové potřeby či dokonce ohrožení, tak tento reflex "zařídí", aby si přivolalo svým pláčem pomoc pečující osoby anebo aby se vyburcovala tělesná reakce zabezpečující přežití. Jde vlastně o velmi silnou úlekovou reakci. Pokud není tento reflex dostatečně inhibován v době, kdy se tak má stát, působí dítěti, resp. dospělému mnoho nepříjemných potíží. Z původně velmi dobrého služebníka se stává velmi zlý pán. Dítě/dospělý je přehnaně citlivý na nejrůznější vnější i vnitřní podněty. Jeho chování se jeví jako naprosto nepřiměřené okolnostem, i reakce organismu mohou být přehnané – alergické odpovědi na potraviny či jiné věci, např. na vůně, konzistence jídel, zvuky, světlo apod. Nepřiměřená vestibulární reakce se může projevovat jako kinetóza (cestovní nevolnost) či porucha rovnováhy. Reflex může ovlivňovat zrakové funkce, trávicí proces, hormonální procesy… Je zdrojem úzkostných stavů, může vyvolávat i panické ataky. Školní nebo předškolní dítě, které má aktivní Morův reflex mívá velké problémy se soustředěním, protože jeho pozornost je neustále přitahována všemi podněty z okolí, i zcela nepodstatnými pro danou situaci (říká se tomu "efekt vazby na podnět"). Je marné dítě napomínat, aby dávalo lepší pozor a koncentrovalo se na to, co je důležité – zkrátka to není v jeho silách. Reflex je proto tak silný, neboť jeho původní funkcí bylo zajistit přežití a teď ho má dítě či dospělý překonat – to je asi jako kdyby měl kráčet proti proudu, který je nad jeho síly. Nepřiměřené emoční reakce vedou k chování, které je neakceptovatelné ve škole nebo ve společnosti. Dítě je zlostné, agresivní nebo naopak zakřiknuté, bázlivé. Není neobvyklé, že bojí například zůstat samo ve svém pokojíčku, vyžaduje přítomnost blízké osoby, chce spát s rodiči, bojí se strašidel nebo událostí, které by se mohly stát, dokonce se může bát, že umře a nepomáhají žádná ujištění, že mu nic nehrozí…