Co je PCA
Přirozenou potřebou člověka je potřeba bezpečí, jistoty a přijetí, nebo chcete-li - lásky. Každý člověk, ať vědomě či "jen" instinktivně, touží po vřelém vztahu s druhými, ve kterém může zažívat blízkost, vzájemnost a úctu. Chce vnímat, že si ho ostatní váží takového, jaký je. Chce žít a pracovat podle svých potřeb tak, aby to, co dělá, bylo v plném souladu s tím, co opravdově a ve svém nejhlubším nitru chce. PCA (Person Centred Approach - Člověkem centrovaný přístup) ve svém díle rozpracoval Carl R. Rogers, zakladatel a tvůrčí osobnost přístupu zaměřeného na člověka.
Základním přesvědčením je, že člověk je ve své podstatě dobrý a směřuje k růstu.
Přirozeně si vybírá pravdu, ne lež.
Terapeut (ale třeba i učitel, rodič, manažer...) důvěřuje v moudrost svobodné volby, protože jenom ta je pravdivá a vyjadřuje nejvnitřnější postoj člověka.
Terapeutický rozhovor je tedy proces podporující a pomáhá uvolnit cestu růstovému potenciálu, který v sobě máte.
Vy sami máte aktivní roli v určování vlastního prožívání a jednání. Při terapii se vychází především z Vás a respektuje se Vaše cesta.
Terapeut při tomto procesu využívá empatii, vřelost a přijetí a bývá spíše nedirektivní.
Terapeut Vás přijímá bezpodmínkově, tedy takové, jací
jste a podporuje Vás, abyste se tak přijali i Vy sami.
Jak dělám PCA konzultace já - Naďa
PCA či Rogersovskou terapii někdy ironičtí jazykové pojmenovávají jako "hmm...terapii". Tato vtipná nadsázka vznikla nejspíš právě proto, že terapeut Vám nic neurčuje, ale naopak Vás provází a především naslouchá.
Pokud se tedy ke mně vypravíte a dáte mi svoji důvěru, tak můžete počítat s tím, že Vám budu pozorně naslouchat. Přitom je pro mne (ale i pro Vás) důležité, abych současně vnímala svoje pocity a spontánní myšlenky, které ke mně během našeho rozhovoru přicházejí. Jen tak se může stát, že dokážu čistě vnímat to, co sdělujete. Pokud do Vašeho příběhu zasáhnu, tak to bude proto, že jsem zachytila zřetelný signál, který vysíláte (řeč těla, intonace hlasu...) a který může být dobrým vodítkem k podstatě Vašeho problému.
Je normální, že můžete tápat v tom, co vlastně chcete a potřebujete. Vaše téma může být tak bolavé, že se budete podvědomě vyhýbat jasnému pojmenování toho, co v sobě nosíte. Pak je na mně, abych Vám nabídla pomocnou ruku. Abyste v sobě našli odvahu a přes tu nebezpečnou rozbouřenou řeku svých obav a traumatizujících vzpomínek dokázali přejít.
Můžeme se sejít osobně v poradně anebo se spojit online. Záleží na Vás, co Vám bude připadat příjemnější a bezpečnější. Každá z těchto možností má něco do sebe.
Při osobním setkání Vás budu vnímat celistvěji, lépe můžu číst ty výše zmíněné signály, které vysíláte. Tu pomocnou ruku Vám můžu podat a stisknout osobně. Můžu Vás opečovat třeba nabídnutím šálku čaje nebo dobré kávy. A až budete odcházet, tak svoje trápení necháte za sebou a cestou domů si dopřejete příjemnou procházku na srovnání myšlenek.
Nebo naopak dáte přednost online rozhovoru, kdy budete ve svém vlastním prostoru, který je pro Vás zdrojem bezpečí.
Kolik setkání proběhne, rozhodujete Vy. Někdy dokáže pomoci jedno, ale není vyloučené, že budete potřebovat víc sezení, nebo se budete chtít vrátit a pokračovat ve svém hledání sebe sama až po nějakém čase, kdy Vaše prožitky a sebepoznání dozrají k určitému bodu.
Já jsem připravená Vás provázet.